Technologie nejsou zlo, ale… #annaismissing baví i varuje
Co přesně se stalo oblíbené influencerce, která zničehonic zmizela? To se snaží zjistit patnáctiletá Nina, která našla její fotku v mobilu svého otce. Díky snadno dostupným moderním technologiím se zaplétá do vyšetřování spletitého případu a thriller #annaismissing, který nově (a exkluzivně) patří do nabídky streamingové platformy KVIFF.TV, tak trefně ukazuje množství nenápadných rizik digitálního věku.
Tvůrčí tým kolem režiséra Pavla Soukupa a producenta Vratislava Šlajera zabodoval už v roce 2019 osmidílným seriálem #martyisdead, oceněným mezinárodní cenou Emmy. Celovečerní #annaismissing je jeho volným pokračováním a opět halí napínavé vyprávění o mladých lidech, jež se dostali do problémů, do atraktivního moderního hávu.
Moderní život = moderní technologie
Madgalena Čečo jako Robin ve filmu #annaismissing. Foto Richard Hodonický.
Stylově má tento film i seriál blízko k desktopovým filmům (známým také pod názvem „screenlife“), které se celé odehrávají na obrazovce počítače či displeji mobilu. Od prvního úspěchu s hororem Odebrat z přátel z roku 2014 se subžánr dále vyvíjí a mimo jiné nedávný americký thriller Nezvěstná (2023) naplno ukázal, jak jsou moderní technologie s naší každodenností úzce spojeny.
I znepokojivá česká novinka #annaismissing tyto obavy tematizuje, nechce však zpátečnicky brojit proti všudypřítomným mobilům, sociálním sítím a provázaností naší reálné identity s tou virtuální.
Znát rizika online prostoru
Trailer dokumentu V síti tvůrců Barbory Chalupové a Víta Klusáka
Snímek je stejně jako předchozí dílo #martyisdead součástí osvětové kampaně Bezpečně v síti od Nadace O2, s níž spolupracovali i Vít Klusák a Barbora Chalupová při přípravě dokumentárního hitu V síti, který si také můžete pustit na KVIFF.TV.
V rámci těchto kampaní a vzdělávacích projektů vzniká mnoho krátkých videí, článků a dalších multimediálních materiálů, které si kladou za cíl upozornit mladé (a kvůli své nezkušenosti i zranitelné) lidi na rizika spojená s pobytem v online prostoru. Dává však smysl, že k této mravenčí práci přispívají i větší filmové projekty, jejichž celospolečenský dopad má výrazně vyšší potenciál.
Ve snímku #annaismissing je proto naznačena celá řada fenoménů, jež bohužel musíme považovat za neoddělitelnou součást online prostoru. Platí to třeba pro sharenting, tedy sdílení potenciálně citlivých dat o dětech ze strany rodičů, dále slutshaming neboli negativní hodnocení toho, že se ženy a dívky oblékají či chovají příliš vyzývavě. Tvůrci se nevyhnuli ani sexuálnímu predátorství, stalkingu či kyberšikaně (včetně revenge porn – umístění sexuálně explicitních fotek či videí obvykle od bývalých partnerů), tedy jevů často spojených se zneužíváním zdánlivě anonymního pobytu ve virtuálním světě. Obrazovka počítače či displej telefonu umožňují vytváření přikrášlených či zcela falešných identit, neměli bychom však zapomínat, že digitální soukromí je pouhou iluzí.
Filmy místo přednášek
Trailer speciální verze filmu V síti: Za školou, určené pro diváky od 12 let
Hrané filmy znázorňující dramatické příběhy totiž dovedou publikum vtáhnout a pomocí sugestivních obrazů předat kýžené informace mnohem rychleji, než kdyby měl člověk poslouchat teoretickou přednášku. Emoční angažovanost ve vyprávění umocňuje náš zájem o postavy a to, co se jim děje, díky čemuž lépe pochopíme a vstřebáme klíčové poselství.
Minimalistické drama Slon (Gus Van Sant, 2003) tak zprostředkovává hororovou atmosféru spojenou se střelbou na amerických školách důsledněji, než by dokázal jakýkoli slovní popis. Totéž platí pro dramata Musíme si promluvit o Kevinovi (Lynne Ramsay, 2011) či Narušitel systému (Nora Fingscheidt, 2019), rozkrývající kořeny problémového chování některých dětí. Jejich stylizovanost a občasná dramatická přehnanost poutavě upozorňuje na leckdy toxické rodinné zázemí.
Podívat se na dokument V síti: Za školou
Nenápadná výzva k opatrnosti
Trailer filmu #annaismissing
Rovněž film #annaismissing, na rozdíl od dokumentárně pojatého V síti, který vše explicitně vysvětlí, sází na výchovu mezi řádky. Neříká, že moderní komunikační nástroje jsou špatné a měli bychom se jim vyhnout – tvůrci filmu totiž dobře vědí, že to pro většinu mladistvých není představitelné. Raději prostřednictvím kriminální zápletky poukazují na to, jak snadno lze v našich všelijak propojených virtuálních profilech dohledat libovolné informace. Stačí se jen trochu vyznat v tom, co běžně dostupné vyhledávače umožňují, a vypátrání citlivých dat je rázem záležitostí několika kliknutí.
To si leckteří mladí, bezelstně sdílející na sociálních sítích pikantní momentky ze svého života, nejspíš ani neuvědomují. A ještě výrazně méně jsou o těchto možnostech zpraveny starší generace. Dramatická díla jako #annaismissing proto skýtají nejen zábavu v podobě vtahujícího detektivního pátrání, ale i nenásilnou výzvu k zamýšlení, zdali zabezpečení svého virtuálního já věnujeme aspoň vzdáleně podobnou péči jako zamykání bytu či auta.
Autor: Mojmír Sedláček
.jpg)
