Znovuobjevte dobu, kdy byly filmové triky kouzlem a dobrodružstvím

Na KVIFF.TV najdete nemálo českých klasik, které utkvěly v kolektivní paměti hlavně díky svým strhujícím analogovým speciálním efektům. Ať už jsou to vorlíčkovsko-macourkovské komedie Jak utopit dr. Mráčka či Dívka na koštěti, Lipského Ať žijí duchové! a Adéla ještě nevečeřela, sci-fi Ikarie XB 1 či Zemanova Ukradená vzducholoď. Tvorbu Jana Švankmajera pak přibližuje dokument Alchymická pec. Trikař Boris Masník zažil přechod z analogu na digitál a jeho kariéra je spojena jak s posledními lety Barrandova, tak vzestupem současné VFX firmy UPP. Jako málokdo umí pojmenovat klady a zápory praktického triku.

Možnosti současných speciálních efektů jsou takřka neomezené, což je pro filmaře dar i prokletí. „Měl jsem možnost a štěstí zažít přechod od klasických technologií k těm současným,“ vysvětluje Masník. „A digitální revoluce nepřinesla jen změny technologické, ale i změny celého výrobního procesu a přístupu k práci.“

Připomenout si Jak utopit dr. Mráčka

Co vlastně chtít?

Nyní lze tedy zobrazit cokoliv filmaře napadne, Masník přesto rád vzpomíná na dobu, která byla z hlediska tvůrců „dobrodružnější“. Sice se nevymýšlely nové technologie, tvůrci až do devadesátých let pracovali prakticky s tím samým jako Georges Méliès, nicméně každý jeden trik vyžadoval v rámci této statické technologie unikátní řešení.

„Nejen triky, ale filmařina obecně byla o přípravě. Vše bylo třeba dopředu důkladně promyslet, nachystat, realizovat a doufat, že až se film za pár dnů vyvolá, bude výsledek vypadat, jak má,“ vzpomíná Masník. „Díky digitálním trikům se to těžiště přesunulo, někdy se zdá, že filmaři začínají přemýšlet o tom, co přesně chtějí, až když už je dotočeno.“

Trailer verneovky Ukradená vzducholoď

Nemusíme vidět vše

Studentům filmu Masník říká, že když si mají co do speciálních efektů vybrat, jestli ušetřit na kvantitě, nebo na kvalitě, vždycky je lepší soustředit se na menší počet trikových scén než naopak. „Špatnými triky trpí celý film. Neměli bychom podceňovat možnost hledat různé okliky, jak něco zobrazit jen náznakem, abychom mohli energii soustředit na správná místa. Digitální éra nás vede k tomu ukázat vždy za každou cenu vše, to ale může být chyba. Nejen pragmaticky, ale i z ohledu budování napětí a zájmu.“

Praxe se naštěstí k tradici neobrátila tak moc zády, jak se zprvu zdálo. „Okolo roku 2000 lidé triky nadužívali až zneužívali způsobem, na který technologie ještě ani nebyla připravená,“ vysvětluje Masník. „Tehdy to vypadalo, že analog je zcela mrtvý, což nesli nejhůř příznivci české loutky. A ačkoliv se zlatá éra nikdy nevrátí, dnes můžeme občas pozorovat, jako by se filmaři styděli za to, když jejich filmy vypadají moc digitálně. A tak je to za mě v pořádku. Já nejsem proti digitálním efektům, jsem ale pro jejich promyšlenou kombinaci s fyzickým světem tak moc, jak jen je to možné. Protože na výsledném dojmu se to enormně projeví.“

Odtržení od světa

Největší z produkcí, jichž se Masník účastnil, byly seriály jako Návštěvníci a Arabela, které vyžadovaly velké množství odvedené práce. Nebo Chobotničky. Úroveň triků na Východě byla tehdy podle něj v principu rovnocenná jako na Západě. „Odborníci na obou stranách fungovali víceméně stejně,“ věří, ačkoliv o své práci kvůli železné oponě moc vzájemně nevěděli, tudíž se ani příliš vzájemně neovlivňovali. „Výjimkou jsou filmy Karla Zemana nebo Ikarie XB 1, které vyvolaly nějakou reakci i na Západě.“

O kvalitě triků tehdy nerozhodovaly peníze, ale kapacity. „Jistě, že když si vezmeme Vesmírnou odyseu, tak na objem téhle produkce bychom nemohli pomýšlet.“ Platilo ale, že navyšovat množství a kvalitu triků nebylo otázkou rozpočtu, ale dostupných prostor a lidí. „Nakoupit o kus víc překližky na větší a lepší model ostatně není problém. Problém je, jak velkou maketu unesou lanka, jak tlustý drát půjde v záběru skrýt. Kamera na zpomalovačky dá 140 snímků za vteřinu, ne víc. To byly naše limitace, ne rozpočty.“

Trailer sci-fi Ikarie XB 1

Zlatá střední cesta

Digitální triky na jednu stranu postupují mnohem rychleji, než si Masník dovoloval odhadovat. Simulace ohně a vody jsou už skoro dokonalé. Přesto se ale najde vždy „něco“, co počítače simulovat nedokážou. „Bohatost, neopakovatelnost a určitá špinavost analogového triku budou lidem vždy konvenovat, alespoň tomu věřím. Jistě není třeba, aby se vrátilo vše. Analogové kopírky, přední a zadní projekce – to je vše překonané. Ty stroje patří leda do muzea. Nicméně pyrotechnici, kaskadéři, cvičitelé zvířat a další profese, které bychom zařadili pod zkratku SFX, nejde nahradit. Protože, a možná to zní moc subjektivně, nevěřím, že počítače někdy opravdu dosáhnou úplné přesvědčivosti.“

Velmi ho proto potěšilo, když tvůrci filmu Úsvit využívali při natáčení modely a Masník mohl opět zužitkovat veškeré své know-how. „Všechno nadšení, jaké jsem si pamatoval z Barrandova, bylo zpět. Myslím, že teď jsme i u nás v Česku v ideální situaci, kdy máme k dispozici jak digitální, tak analogové postupy a záleží jen na uvážení štábu a samozřejmě rozpočtu.“

Ocenit triky ve filmu Úsvit 

Autor: Martin Svoboda