Satirický svéráz Ruben Östlund slaví padesátku. Nesmlouvavá poetika se sociologickým zásahem na cestě k masám
Je to již dvacet let od uvedení tragikomedie všedního dne Mongoloid s kytarou, díky níž se debutující Švéd Ruben Östlund zapsal do prestižního adresáře festivalových tvůrců. Od té doby natočil dalších pět celovečerních filmů, získal dvě Zlaté palmy, předsedal porotě v Cannes a svým posledním filmem Trojúhelník smutku, který si můžete pustit na KVIFF.TV, dokázal z festivalové tvorby udělat chytrý mainstream. Píše se duben 2024 a Ruben právě oslavil padesátiny.
Chladnost každodennosti
Jeho první filmařská etapa se vyznačuje subtilními stylistickými projevy, analýzou každodennosti a kousavým odrazem životní marnosti. Po Mongoloidovi s kytarou navázal téměř observačním V moci davu, s nímž se poprvé uvedl na canneském festivalu, kde až na jednu výjimku odpremiéroval všechna další díla. Jeho druhý snímek těží ze sociologického a antropologického zázemí a publiku odpírá blízkost k postavám. Snímá je z dálky a v celcích, příběh skládá z několika paralelních linek s anekdotickou povahou, jež spolu souvisí pouze tematicky.
Lidskou bezvýchodnost protáhl rodák z ostrova Styrsö u Göteborgu i do následující Hry, kde portrétuje švédskou společnost při střetu s multikulturalismem. Situace jako bychom skrze objektiv pozorovali jen náhodou, film opět staví na chladnosti a odtažitosti. Ústřední téma apatie a šikany ukazuje, že strach vychází ze společenských předsudků a lidské nenapravitelnosti. Za připomenutí stojí i o rok starší krátkometrážní rekonstrukce zpackaného přepadení Incident v bance, natočená v jednom téměř nehybném záběru a oceněná na Berlinale.
Trailer filmu Trojúhelník smutku
Lavina umění
Östlund v mládí pracoval v alpském resortu. Tam začal natáčet nadšenecká lyžařská videa, a i díky nim se následně dostal na filmovou univerzitu. Odpozorované události zužitkoval ve svém vrcholném a formou nejvíce semknutém snímku Vyšší moc. V jeho centru stojí rozpadající se rodina, na níž uprostřed sněhem pokryté dovolené čeká valící se lavina. Snímek čerpá i z režisérova velmi osobního dokumentu Familj igen (Znovu rodina) z roku 2002, v němž se před kamerou snaží usmířit své rozvedené rodiče. Již jasně rozpoznatelně autorská a bergmanovskými motivy říznutá Vyšší moc reflektuje mužské sobectví a osciluje mezi rodinným dramatem a metaforickou freskou kolektivu.
Na rozdíl od předchozích tří titulů zde příběh rámuje specifická událost, v čemž pokračuje i Čtverec, kde se děj točí okolo připravované konceptuální výstavy. Na jejím pozadí Östlund vykresluje satirický obraz institucionalizovaného umění a kritizuje zdánlivou korektnost. Film s neuchopitelnou strukturou v podstatě neustále hledá svůj tvar a vybízí k polemice. Cynicky staví na omílané otázce, co je a co není umění, aby mohl provokovat a souvislosti specifického mikrosvěta uplatňovat na problémy široké veřejnosti.
Zvratky kapitalismu
Z tvůrcova jména se na festivalovém poli stala značka. Chladná kompozice dlouhých a převážně statických záběrů, trefná pojmenování společenských neduhů, ambivalence, atypické vyprávění a teď i sociologická analýza na pozadí neobvyklého prostředí. Jeho zatím poslední film Trojúhelník smutku je syntézou všech signifikantních prvků, tentokrát však v atraktivnějším obalu pro široké publikum. Namísto epizodického a fragmentárního vyprávění Östlund chytře variuje možnosti klasické tříaktové narace. Kosmos luxusní lodi jímá různorodou paletu záměrně karikaturních postaviček a v kombinaci s absurdními segmenty se ptá, zda nás více pobouří proudy zvratek či sociální nerovnost.
Trojúhelník smutku si uchovává pro režiséra typickou jízlivost a bezvýchodnost, dokreslené podvratnou senzačností vyobrazených událostí. Kritizuje jak svět oligarchů, tak svět mladých, kteří se o rovnost snaží jen na oko. Poslední Östlundův film, za nějž získal svou druhou Zlatou palmu či první oscarovou nominaci za režii, je paradoxně tím nejvstřícnějším odrazovým můstkem pro ponor do jeho nekonformní autorské tvorby, která všem měří stejně, publikum nevyjímaje.
Podívat se na Trojúhelník smutku
PS: Jakých pět filmů nejvíc ovlinilo tvorbu Rubena Östlunda? To filmař prozradil digitálnímu magazínu oscarové Akademie filmového umění a věd A.frame. Jde o Přelet nad kukaččím hnízdem a Ty, který žiješ a pak také o snímky Kód neznámý, Holy Motors a První kráva, které si můžete pustit na KVIFF.TV.
Autor: Martin Pleštil
.jpg)
