František Vláčil

Nestudoval žádnou filmovou školu, nebyl nikdy součástí žádného proudu ani vlny a svůj režijní styl si vybrousil na instruktážních filmech, natáčených v padesátých letech minulého století pro Československý armádní film. Přesto se hned svým krátkým filmem Skleněná oblaka a debutem Holubice etabloval jako originální tvůrce s výrazně vizuálním a poetickým rukopisem. Jeho nejzásadnější filmy Ďáblova past, Údolí včel, Adelheid a Marketa Lazarová vznikly během šedesátých let paralelně s nejlepšími filmy nové vlny. Po vynucené pauze během normalizace, kdy se mohl věnovat pouze dokumentům a snímkům pro mládež, se k celovečerním filmům vrátil v půli sedmdesátých let Dýmem bramborové natě. A v roce 1978 se mu konečně dostalo za jeho tvorbu i uznání. Mělo podobu Křišťálového glóbu pro Stíny horkého léta na MFF Karlovy Vary. Letos v únoru by se František Vláčil dožil sta let.