Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko, jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších slovenských režisérů, fascinoval více než pět desetiletí diváky svými inovativními vyprávěcími postupy a vizuálně úchvatnou kinematografií. Jakubisko se narodil v roce 1938 a již od mládí tíhl k umění, zejména malířství a fotografii, což položilo základ jeho osobitému filmovému stylu plnému sytých barev a surrealistických obrazů. Po krátkých filmech debutoval v roce 1967 celovečerním snímkem Kristove roky a následovala uznávaná díla Zbehovia a pútnici a Vtáčkovia, siroty a blázni, v nichž se představil jako experimentující tvůrce, který se nebojí sociálního komentáře. Na základě normalizačních prověrek byl Jakubisko začátkem 70. let nucen odejít na několikaletou kariérní pauzu do Krátkého filmu, natáčení filmů mu ale zakázáno nebylo ani po „trezorovém“ filmu Postav dom, zasaď strom. Následoval například snímek Sedím na konári a je mi dobre a pohádkové filmy Perinba­ba a Pehavý Max a strašidlá. Po roce 1989 natáčel převážně ve vlastní produkci J & J Jakubisko, ve které vznikla celá řada filmů (Nejasná správa o konci sveta, Post Coitum, Bathory, Perinbaba a dva světy). Kromě celovečerních filmů se Jakubisko věnoval i televizní a dokumentární tvorbě a během své kariéry se zabýval širokou škálou témat, od historie a mytologie až po lásku a spiritualitu. Velkým zdrojem inspirací byl pro něj také folklór. Jeho epická historická dramata jako Tisícročná včela nebo Nejasná zpráva o konci světa stále uchvacují svou šíří a nesmírně bohatou vizualitou. Juraj Jakubisko zemřel 24. února 2023 v Praze.