Skleněná oblaka

„Skleněná oblaka“ jsou posledním a nejdůležitějším filmem, který František Vláčil během svého působení v armádním filmovém studiu natočil. Po natáčení instrukčních a dokumentárních filmů a umělecké spolupráci na hraném filmu „Tanková brigáda“ (1955) dostal příležitost realizovat svůj krátký hraný film. „Skleněná oblaka“ vyprávějí téměř beze slov symbolický příběh o věčné lidské touze létat. Na krátkém prostoru zhruba dvaceti minut dokázal Vláčil na příkladu tří generací mužů postihnout vztah člověka k létání oscilující mezi fascinací, touhou a hrdostí na jedné straně a strachem, zklamáním a bolestí na straně druhé. Dědeček létal na nejstarších strojích, dosáhl úspěchů, ale byl zraněn a nese si doživotní následky, syn tragicky zahyne jako pilot proudového letounu MiG-15 a vnuk František se zatím představou létání nechává jenom okouzlovat. Vláčil dosáhl mimořádného účinku výtvarně náročnou obrazovou výpovědí soustředěnou do kompozičně precizních záběrů. Film byl oceněn na IX. mezinárodním festivalu dokumentárních a krátkých filmů v Benátkách.