Píše se rok 1907 a Afonso přijíždí na tropický ostrov nedaleko afrického pobřeží, kde má za úkol vyléčit skupinu pracovníků, sužovaných záhadnou nemocí banzo, též přezdívanou jako nostalgie otroků. Ti, které postihne, ze stesku po domově propadají apatii, nemají sílu žít a umírají. Afonso postupně zjišťuje, že léčit fyzické symptomy nestačí. Musí porozumět duši těch, kteří byli vykořeněni. Dusivá atmosféra izolovaného tropického ostrova se stává pozadím příběhu z temné koloniální minulosti, v němž je lidství podrobeno zatěžkávací zkoušce. Banzo je rovněž připomínkou, že neexistuje jen jeden výklad minulosti a že za každým příběhem stojí nějaký vypravěč.