Toyen

Titul filmu odkazuje k jednomu z nejvýznamnějších jmen z oblasti českého moderního umění 20. století, k výtvarnici a malířce se záhadným pseudonymem Toyen. Režisér Jan Němec však nerekonstruuje dokumentárně fakta jejího života (1902–1980), daleko spíše lze vzniklé dílo charakterizovat jako osobitou vizi na téma Toyen a její úděl. Němec je veden intuicí a empatií básníka, když propojuje úlomky aranžovaných detailů skutečnosti tak, že svou asociativní hrou s nimi poodhalí, z čeho se napájela její obrazotvornost. Pátravě se rozhlíží po bizarním prostoru malého bytu v žižkovském domě, kde za války skrývala básníka Jindřicha Heislera, nachází stopy jejich neklidného soužití, zachytává fragmenty jejich promluv. Všímá si zašlých fotografií, drobných jednotlivostí běžné potřeby, struktury rozmanitých materiálů, výhledů z okna, hry světla na zdi pokoje v různých denních dobách…