Nejkrásnější věk

Nejkrásnější věk je debutem scenáristy Jaroslava Papouška z filmařské trojice Forman-Passer-Papoušek. Papouškovo oblíbené téma – křehkou všednodennost posunutou těsně k hranici podobenství – posunuje na „vznešenou“ akademickou půdu. Jednoduchý, epizodický děj se odehrává v sochařském ateliéru Akademie výtvarného umění, kde se pod vedením starého profesora (zkušený Vladimír Šmeral) studentky a studenti učí pracovat s modely. „Sochaříci“ nejprve dostanou za úkol zpodobnit penzistu Hanzlíka, který ovšem hned usne, pak půvabnou paní Vránovou, jejíž žárlivý manžel však nemá pro tvorbu aktu pochopení, a bodrého uhlíře Voštu, který má posloužit jako ideální model pro raněného, řvoucího bojovníka… Jaroslav Papoušek v Nejkrásnějším věku využil své vlastní zážitky, v roce 1957 totiž absolvoval sochařinu na AVU. V Nejkrásnějším věku ovšem nelze přehlédnout stylovou i formální podobnost s Formanovými ranými snímky (zvláště Černým Petrem /1963/, který ostatně vznikl na základě Papouškovy novely).