Trochu Rohmer, trochu Romero. Rozhovor s tvůrci filmu Přišla v noci Janem Vejnarem a Tomášem Pavlíčkem
Skamarádili se, napsali spolu film, rychle ho i natočili, odpremiérovali ho na 57. KVIFF v sekci Zvláštní uvedení a pak za něj vyhráli Cenu české filmové kritiky za režii i film roku a Českého lva za režii. Černá komedie Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka o jedné vtíravé matce Přišla v noci se stala jedním z nejchválenějších tuzemských filmů loňska – na KVIFF.TV se můžete sami přesvědčit proč. Na oslavu toho, že Tomáš Pavlíček slavil nedávno narozeniny, publikujeme v Notesu delší verzi rozhovoru s oběma filmaři, který vznikl pro festivalové noviny 57. KVIFF.
Jaký máte vztah se svými matkami?
Jan: Jenom ten nejlepší. Postavu matky Valerie jsme poskládali z vícero různých inspiračních zdrojů ze svého okolí a z prvotních reakcí máme pocit, že spoustě lidí je povědomá.
Tomáš: Nejde o studii našich matek. Valerie má něco i z mé babičky a deseti dalších žen, které znám. Jde o hysterickou manipulátorku, s níž nás bavilo si hrát. Je to silná postava tvořící motor příběhu.
V prologu snímku potkáme ještě jednu nesnesitelnou matku. Dávali jste si pozor, aby film nezaváněl jako kritika matek?
Jan: Proto tam máme i nesnesitelné vedlejší mužské postavy. Přestože Valerie reprezentuje určitý archetyp, víc než o portrét matky nám šlo o vystižení pocitu teroru, kterému se snažíte uniknout, ale úplně to nejde.
Tomáš: Kdyby někdo tu výchozí situaci v klidu popsal, zdálo by se, že přece až zas o tolik nejde. Ale ti, kteří v ní žijou, zažívají teror. Chtěli jsme proto, aby se v každé scéně mísil klid a neklid zároveň, stav obyčejný a přitom terorizační. S tím jsme přistupovali k psaní i k realizačnímu řešení.
Žánrově se Přišla v noci popisuje jako černá komedie s prvky hororu, já film vnímala spíš jako psychodrama. Jak moc jste se drželi žánrových pravidel?
Jan: Oba máme rádi žánrovky a míchání žánrů. Horor je tu ale dost parafrázovaný a nechceme Přišla v noci tak prezentovat, nebo nám lidi nevyčítali, že tam nejsou duchové a lekačky. Spíš o filmu mluvíme jako o černé komedii.
Tomáš: Když ale někdo říká, že Přišla v noci vnímá jako komedii, a jiný jako psychodrama, je to pro nás jako tvůrce ideální. Koncipovali jsme to jako obojí dohromady. Chceme se ptát, jestli jsou ty situace ještě vtipné, nebo už je to temné, do srdce bodající? Na této hraně jsme balancovali. A občas se i stalo, že scéna napsaná jako volnější gag se proměnila v závažnou situaci.
Jan: Tenhle přístup dost vystihuje i naše vnímání života. Ta ambivalence, že je to legrace i teror zároveň.
trailer filmu Přišla v noci
Synopse říká, že matka vstoupí do pohodového vztahu svého syna a jeho přítelkyně, ale není to spíš tak, že Valerie až moc nahlas pojmenovává jejich problémy?
Jan: Valerie nemá být jednoznačně negativní postava. Chtěli jsme, aby měla svoji vlastní dynamiku, aby jí divákovi bylo i líto, aby působila psychologicky komplexně. Stejně tak i onen pár. Dramaticky je zajímavější, když matka přijde ve chvíli, kdy si oni mezi sebou něco řeší. Kvůli jejímu vstupu to nestihnou vyřešit, jsou pod tlakem a z toho vychází nervozita filmu.
Tomáš: V tom vztahu není úplně všechno v pořádku, jako ve skoro žádném vztahu. Příchod Valerie jim ale může ve výsledku pomoct, protože najednou mají společného nepřítele. Chtěli jsme se poctivě podívat na obě generace, ani jedné totálně nefandit a sledovat, co se stane. Je to trochu i kritika pasivity mladých, jejich nedostatečného sebevědomí. Na druhou stranu Valerie říká, že žije daleko víc než oni, že chtěla celý život žít jinak – ale za jakou cenu? Následky nesl nejvíc její syn.
Vložili jste tam i kritiku toho, jak se k sobě často chováme zbytečně hnusně, jak nemáme trpělivost druhému vyjít vstříc? Jako by všechny postavy byly tak unavené životem, že na ostatní už nemají prostor.
Jan: Chtěli jsme tam mít i společenskou linku a studii všeobecné pasivní agresivity a toho, jak se všechno nabaluje. Každý je na nervy, což si vybíjí na druhých a často se to přenáší dál a dál.
Tomáš: Ovšem i když jsou postavy na sebe nepříjemné, nakonec nechají někoho u sebe přespat. Pomůžou si. Sice jsou na tebe nevrlí, ale pak ti dají cédéčko. Nemyslím si, že je to úplně negativní film.
Jak moc se do postav promítli sami herce? Mohli improvizovat?
Tomáš: Na place moc ne, tam jsme se drželi scénáře. Ale osobní faktor se do něj dostal předtím. S herci jsme se sešli a dlouze si vyprávěli. Především Simona Peková nám řekla spoustu věcí o svém životě a na základě toho jsme pak napsali druhou, finální verzi scénáře.
Jan: Využili jsme i její vlastní fráze, intonaci, způsob projevu. Chtěli jsme do Valerie překlopit její osobitý smysl pro humor.
Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar mluví o svých tvůrčích vzorech
Přišla v noci je nezávislý film, který jste natočili rychle, aniž byste žádali o různé granty a podporu fondu kinematografie. Proč?
Jan: Neudělali jsme to jako útok na tradiční model vzniku filmů. Jako režiséři ale potřebujeme růst, posouvat se ve svých schopnostech. Tak jsme si vytvořili extra příležitost, jak cvičit a něco vyprodukovat před tím, než nám vyjdou projekty, které by se bez fondu neobešly. Naší základní prioritou bylo natočit Přišla v noci rychle, i za cenu jistých produkčních omezení, aby nevyprchal náš zápal pro nápad.
Tomáš: Já si vážím toho, jak u nás klasické financování filmu probíhá, nechci se proti němu vyhraňovat. Pro nás představuje takové rychlé natáčení alternativní, přátelskou a živelnou cestu, která nás baví. S Honzou jsme si prostě při společné práci pro Ceny české filmové kritiky všimli, že máme společnou energii a že budeme mít i společný čas něco vytvořit. Šlo nám o zachycení momentálního nadšení, aby se nerozdrolilo.
Jak se vám společná práce líbila?
Tomáš: Když jste dva, máte větší nadhled, nemusíte řešit všechno dohromady, práce se rozděluje. To je uvolňující. Samozřejmě nastaly chvíle, kdy jsme něco chápali jinak, a ne vždycky jsme natočili jenom jednu verzi scény. Ale i to nás bavilo. Přišla v noci je pro mě silnější, zajímavější a pravdivější film tím, že se u něj sešlo víc autorů. Do výsledku výrazně promluvil i kameraman Šimon Dvořáček, Zuzka Mazáčová jako architektka a kostýmní výtvarnice…
Jan: I náš střihač Jakub Vansa, který fungoval jako perfektní mediátor při střihu. Nikdy jsme se nijak zásadně nepohádali, ale občas měl někdo jinou představu. Tím, že jsme byli ve střižně vždycky tři, dobře fungovalo pravidlo většiny.
Měl tenhle alternativní přístup i negativa?
Tomáš: Museli jsme se vzdát luxusu klasického natáčení, kde máte k ruce víc lidí a nevyčerpáváte se na různých věcech. Najednou jsem musel řešit organizaci placu, což normálně nerad dělám. Honza si musel hlídat dekoraci, kterou byl jeho byt. Bylo to pracnější a míň komfortní, síly ubývaly rychleji. Ale s tím jsme počítali dopředu a bavilo nás to.
Jan: Museli jsme se naučit řešit třeba i herecké termíny a honoráře, taky jsme si vyzkoušeli obsazování jedné postavy až během natáčení.
Tomáš: Něco jsme se naučili, něco jsme vykoumali, jak by šlo příště dělat jinak. Musím říct, že jsem čekal, že v těchhle podmínkách se něco podělá a že to budeme muset odložit. Když jsme pak v prosinci 2022 měli celý film ve střižně, zažil jsem blažený pocit, že se to povedlo.
Debata tvůrců k filmu Přišla v noci v Domě České televize na 57. KVIFF
Jak jste si u Přišla v noci rozdělili práci?
Jan: Předem jsme si to striktně nedefinovali, vznikalo to spontánně a pak se to nějak vycizelovalo. Často jeden připravil základní aranžmá scény, kterou napsal nebo napsal víc, a pak ji svým objektivním okem zkouknul a upravil ten druhý. Stejně tak jsme se střídali v řešení kamery a herců.
Tomáš: Rád bych podotkl, že jsem se díky Honzovi naučil točit detaily věcí. Měl jsem k tomu téměř autistickou nechuť a párkrát jsem radši opustil scénu s tím, že ten detail řízku nebo jogurtu nedopadne dobře. Oba ty záběry ve filmu jsou.
Malými zatmívačkami film členíte do jakýchsi kapitol. Neuvažovali jste o mezititulcích?
Tomáš: Po jedné zatmívačce jsme si říkali, že by tam mohl být titulek: Konec druhého dějství. Já bych si někdy chtěl natočit film s mezititulky. Ty zatmívačky jsou možná toho pozůstatkem. Přirozeně tíhnu k epizodickému stylu vyprávění, taky to tak dělali Rohmer a Rivette.
Jan: Přišla v noci je akorát trošku Rohmer a trošku Romero.
Tomáš: Mimochodem ještě týden před natáčením nebylo rozhodnuto, jaký vlastně bude formát filmu. Nakonec je natočen v cinemaskopickém formátu 2.35:1. Pořád jsme uvažovali, jak tam dostat klid a neklid současně a hlavně – Simona Peková tam jako velká expresivní diva potřebuje co nejširší jeviště, aby mohla plout, tančit, křičet, zpívat. Proto jsme nakonec zvolili 2.35:1 a snažili jsme se, aby obraz i přes ty punkové podmínky vypadal co nejlíp.
Co pro vás znamená, že Přišla v noci měla světovou premiéru ve Varech?
Jan: Nedlouho před ní jsem našel v krabici, kde mám uložené věci k Přišla v noci, lísteček, kde stálo: napsat léto 22, natočit zima 22, uvést Vary 23. Čili pro nás to byl přirozený cíl. Samozřejmě jsme neměli absolutně jistotu, že může vyjít, ale měli jsme pocit, že pro tenhle film je KVIFF to nejlepší.
Tomáš: Já si toho moc vážím. Mám karlovarský festival upřímně rád, navštěvuju ho dlouho, pracoval jsem tam a mé dva předchozí filmy Parádně pokecal a Chata na prodej tam v různých sekcích byly uvedeny. Vnímám KVIFF jako domov těch nejzajímavějších filmů a mám radost, že je stále domovem i mých filmů.
Autorka: Iva Čermák Přivřelová
úvodní foto: Petr Semecký
.jpg)
