Zkrátka filmy aneb proč se zajímat o krátkometrážní tvorbu

Některá omezení mohou být inspirací. Třeba krátká stopáž. Filmům trvajícím pod 40 minut se sice nedostává tolik pozornosti jako jejich celovečerním souputníkům, ale právě ony patří každoročně k tomu nejnápaditějšímu, co u nás i ve světě vzniká. Osmnáctý ročník přehlídky Pragueshorts představil krátkometrážní snímky vybrané na prestižní filmové přehlídky, do Cannes (Osmý den), Berlína (Deniska umřela, Housenky) nebo Amsterdamu (Můj otec). Anidok české režisérky Natálie Durchánkové Přes střepy se dostal do užšího výběru studentských Oscarů i cen BAFTA a environmentální podobenství Volání divočiny získalo dvě ceny na proslulém festivalu krátkých filmů v Clermont-Ferrandu. Všechny uvedené filmy jsou do 17. března ke zhlédnutí na platformě KVIFF.TV.

Podívat se na výběr z 18. Pragueshorts

Krátká historie

Na úsvitu kinematografie neexistovaly jiné než krátké filmy. Příjezd vlaku do stanice La Ciotat, se kterým to v roce 1896 všechno začalo, netrval ani minutu. I když technologie od desátých let dvacátého století umožnily točit delší filmy, ty krátkometrážní, např. němé grotesky, se dál těšily velké oblibě a byly běžně promítány v kinech. Andaluský pes od Luise Buñuela a Salvadora Dalího se v jednom pařížském kinosále těšil divácké pozornosti osm měsíců. Až do poloviny padesátých let bylo běžnou praxí hollywoodských studií, že vyráběly kraťasy, často animované, které nasazovaly před hlavní program. Později ale byly krátké filmy vytlačeny reklamami a trailery. Zůstaly ovšem doménou avantgardních filmařů. Například Odpolední osidla a Scorpio Rising mají dohromady sotva 45 minut. Přesto patří k nejvlivnějším filmům historie a jejich stopu můžeme najít v dílech věhlasných filmařů jako David Lynch nebo Martin Scorsese. 

znělka 18. Pragueshorts

Dlouhá kariéra, krátký film

Krátké filmy umožňují sledovat, jak se formoval rukopis známých režisérů a režisérek. Kdy začal být Tim Burton fascinován nemrtvými psy a Sofia Coppola životem znuděných teenagerek? Filmy Vincent a Lick the Star nabízejí odpověď. Přechod k celovečerní tvorbě ale nutně nemusí znamenat úplné odstřihnutí od kraťasů. Kromě studentů filmových škol nebo začínajících režisérů, kteří shánějí investory, v jejich natáčení pokračují i přední osobnosti světové kinematografie. Na benátském festivalu měl vloni premiéru Podivuhodný příběh Henryho Sugara, který podle povídky Roalda Dahla natočil Wes Anderson. V Cannes se publiku pro změnu poprvé představila gay kovbojka Zvláštní způsob života od držitele dvou Oscarů a desítek dalších cen Pedra Almodóvara. Také mnohé další režisérské hvězdy si občas střihnou krátký formát. Někdy proto, aby smysluplně vyplnily čas mezi většími projekty. Někdy zkrátka proto, že ne každý námět utáhne dlouhou stopáž. Krátké filmy nadto obvykle nevznikají s vidinou velkých zisků, což umělcům dává větší prostor pro narušování zavedených konvencí a zkoušení nápadů, z nichž by studioví šéfové zešedivěli. 

Výzva ke stručnosti

Krátké filmy se začaly vracet na výsluní s rozmachem levnějších digitálních technologií na počátku milénia. Jejich revival v roce 2005 stvrdilo spuštění YouTube. Najednou mohl být filmařem i distributorem každý, kdo má chytrý telefon a přístup k internetu. Filmy trvající pár minut dnes navíc mohou snáz nacházet publikum. Vedle YouTube nebo Vimea jsou jejich významným odbytištěm streamovací platformy, jejichž obliba výrazně vzrostla během pandemie. Například krátké dokumenty od Netflixu pravidelně sbírají oscarové nominace. Doba, po kterou kvůli přemíře obsahu dokážeme udržet pozornost, se vedle toho zkracuje a ne každého baví koukat na mnohadílné filmové ságy, do nichž dnes hollywoodská studia investují největší peníze. Oproti blockbusterům, které obvykle opatrně naplňují osvědčený mustr, dokážou krátkometrážní filmy stále překvapit. Novými talenty, hlasy, perspektivami nebo stylistickými volbami. Nelze tak vyloučit, že se z outsiderů filmového průmyslu časem zas stanou šampioni. 

Prozkoumat výběr z 18. Pragueshorts

Autor: Martin Šrajer