Sledujte filmové novinky i kultovní díla každý den, po celý rok. Jednotlivě, nebo v rámci předplatného, a to ve všech televizních i mobilních aplikacích.
Mimořádná kolekce originálních festivalových znělek se rozšiřuje o mikropříběh s držitelem Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z loňského ročníku, hercem Stellanem Skarsgårdem. Režisérem byl dlouholetý tvůrce festivalových znělek Ivan Zachariáš. Znělka měla premiéru v rámci slavnostního zahájení 60. ročníku MFF KV.
Na počátku 17. století přichází do odlehlé německé vesničky svérázný voják. S jizvou na tváři, jinak však spíše jemný svým vzezřením i způsoby, se mladík hlásí o zpustlé hospodářství, které údajně zdědil. I přes počáteční pochyby místních se mu svou kázní a pracovitostí podaří získat jejich důvěru, alespoň do chvíle, než má počít potomka s dcerou jednoho z vesničanů a jeho pečlivě budovaná identita směřuje k osudnému odhalení. Po Michaelovi a Angelovi Markus Schleinzer opět vytváří precizní a bolestivě aktuální psychologický portrét člověka čelícího útlaku většinové společnosti. Za oslnivé ztvárnění Rose, pro niž je svoboda dosažitelná jen tehdy, když si oblékne kalhoty, byla Sandra Hüller na Berlinale oceněna Stříbrným medvědem za herecký výkon v hlavní roli.
Po trilogii nízkorozpočtových filmů, z nichž dva – Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska... – byly uvedeny na karlovarském festivalu, přichází Šimon Holý s mezinárodní koprodukcí Chica Checa. Do centra opět staví ženu, kterou je tentokrát ovdovělá vesnická pošťačka Zdena (Pavla Tomicová), jež se snaží splnit poslední přání své chřadnoucí matky. Série nečekaných událostí ji sblíží se synem Lukášem (Jan Cina) a probudí v ní touhu po jiném životě. Holý znovu potvrzuje svůj pozorovatelský talent i schopnost komplexně vykreslit vnitřní svár svých postav, zatímco Tomicové dává velkorysý prostor naplno projevit její dramatický talent.
Horská chata v Severních Alpách a tři ženy, které ji v různých obdobích spravují. Příroda rozkvétá, plodí a poté znovu zapadá sněhem, turisté přicházejí a odcházejí a Anne, Hélène a Suzanne tak naslouchají příběhům, sledují proměny a čelí absolutní samotě… Belgicko-francouzský debut režisérky Manon Coubia reflektuje její vlastní zkušenost z horské chaty, bezprostředně sleduje přirozený život vysoko v horách a zároveň převypravuje fragment fikčního příběhu. Na filmovém materiálu a v přirozeném světle pak vyniká poetičnost pomíjivosti a film umožňuje divákovi okusit meditativní klid i dechberoucí scenerie evropských velehor.
Jaké to je, vrátit se do rodné země, ale nevrátit se domů? Píše se rok 1949 a Thomas Mann v doprovodu své dcery Eriky přijíždí po dlouhých šestnácti letech do Německa, aby zde převzal dvě ocenění, jedno ve Frankfurtu kontrolovaném Američany, druhé ve Výmaru, jemuž naopak dominují Sověti. Uprostřed cesty dvojici zasáhne zpráva o nenadálé rodinné tragédii. Rafinovaně vrstvený, režijně odzbrojující film lze číst jako myšlenkově plodnou sondu do poválečné společnosti, intimní rodinné drama, roadmovie meandrující mezi mýty a skutečností i jako překvapivě aktuální film o roli intelektuála v čase změny. V hlavních rolích excelují Hanns Zischler, Sandra Hüller i oko kameramana Łukasze Żala.
Smutek je zvláštní droga. Dostává se pod kůži, přežívá v srdečních komorách, deformuje realitu. Jak se vyrovnat s nenadálou tragédií a s otázkami, které přetrvávají i rok poté? Matka, dcera a mladý kluk přemítají nejprve každý sám, později ale všichni společně vyrážejí na daleké Tenerife, kde se zhmotňují pocity viny, možnost odpuštění i tajuplné výjevy minulosti. Nejlepší film letošní canneské soutěže Un Certain Regard pohání tiše podmanivá energie, autentické emoce a dechberoucí momenty, kdy se z filmového řemesla stává sakrální magie. Napořád vrhá paprsky světla hluboko do stínů lidské duše a stává se filmovým ekvivalentem slunce, které nezapadá.
Strhující Anna Ferzetti (prezidentova dcera Dorotea ze Sorrentinovy Milosti) vdechla život energické profesorce angličtiny, která na střední škole na okraji Říma zvaném Rebibbia přebírá třídu nepřizpůsobivých studentů. Alespoň za takové je považuje pedagogický sbor, jemuž je „professoressa“ díky přirozené autoritě a schopnosti navázat komunikaci s potížisty okamžitě podezřelá. Důmyslné propojení energií prodchnutých skupinových scén s okamžiky melancholické intimity se opírá o sugestivní režijní pojetí založené na schopnosti přirozeně proniknout pod „ochranné zbarvení“ těch, kteří teprve poznávají svět.
Osobitý filmař Zdeněk Tyc přichází s příběhem otce a syna, kteří mají společné snad jen křestní jméno Richard a panelákový byt v Adamově. Hřmotný dobromyslný třicátník z fabriky poslouchá metal a přítelkyni si do života pouští jen částečně. Subtilní učitel na penzi, který jej po odchodu matky vychoval sám, je ztělesněním něhy a pochopení. Jejich poklidně sdílenou realitu, v níž je místo pro hardcorové uskupení Našrot i Bergmanovy Šepoty a výkřiky, však jednoho dne naruší náhlá smrt matky, která žila opodál. Ríša se vydává na svéráznou iniciační cestu lemovanou roztodivnými setkáními a okamžiky nečekaného prozření. Do existenciálních témat se Tyc pouští střemhlav a za spolehlivé podpory výtečně vybraných herců v čele s Tomášem Vravníkem a Vladimírem Javorským.
V době, kdy Netflix ještě neexistoval ani jako půjčovna DVD, natočil režisér Lars von Trier kultovní televizní sérii Království, známé pro svůj humor, sépiové tóny i chóry umývačů nádobí. Ku příležitosti vydání jeho třetí řady s názvem Království Exodus, vám po více než pětadvaceti letech přináší Aerofilms a KVIFF.TV restaurované verze prvních dvou sérií.
Aby ochránila svého staršího bratra, Sonja, mladá talentovaná střelkyně, se zaplete se zločineckým podsvětím.
Psychologický thriller o hlubokých třídních rozdílech ve Velké Británii, který nikdy divákovi nenutí jeden názor na věc. Jeho autorka Nicole Taylor oceněná britskou cenou BAFTA za minisérii Three Girls reprezentuje jeden z mladých scenáristických hlasů, který se nebojí tvrdě jít přímo do témat rozdělujících Británii na dva tábory.
V obyčejně vypadajícím bytě si hraje otec s dcerou na schovávanou. Jenže když ji hledá, není nikde k nalezení. Je první z několika dětí, které v malém průmyslovém městě zmizí beze stopy.
Před více než třiceti lety byly na odlehlé farmě zavražděny tři generace jedné rodiny. Podle prvních důkazů byla viníkem dcera, která v minulosti trpěla duševní chorobou, ale jeden z detektivů se s tím odmítl smířit a pustil se do podrobnějšího vyšetřování. Jeho odhodlání odhalilo nové důkazy, které vrhly podezření na syna, jediného žijícího člena nejbližší rodiny, který byl následně odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Jedná se o zdramatizovaný skutečný kriminální příběh, který na základě rozsáhlého pátrání, rozhovorů a publikovaných svědectví zkoumá záhadu, jež se v onen osudný den stala, a je o to kontroverznější, že syn dodnes tvrdí, že je nevinný.
Mimořádná kolekce originálních festivalových znělek se rozšiřuje o mikropříběh s držitelem Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z loňského ročníku, hercem Stellanem Skarsgårdem. Režisérem byl dlouholetý tvůrce festivalových znělek Ivan Zachariáš. Znělka měla premiéru v rámci slavnostního zahájení 60. ročníku MFF KV.
Na počátku 17. století přichází do odlehlé německé vesničky svérázný voják. S jizvou na tváři, jinak však spíše jemný svým vzezřením i způsoby, se mladík hlásí o zpustlé hospodářství, které údajně zdědil. I přes počáteční pochyby místních se mu svou kázní a pracovitostí podaří získat jejich důvěru, alespoň do chvíle, než má počít potomka s dcerou jednoho z vesničanů a jeho pečlivě budovaná identita směřuje k osudnému odhalení. Po Michaelovi a Angelovi Markus Schleinzer opět vytváří precizní a bolestivě aktuální psychologický portrét člověka čelícího útlaku většinové společnosti. Za oslnivé ztvárnění Rose, pro niž je svoboda dosažitelná jen tehdy, když si oblékne kalhoty, byla Sandra Hüller na Berlinale oceněna Stříbrným medvědem za herecký výkon v hlavní roli.
Po trilogii nízkorozpočtových filmů, z nichž dva – Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska... – byly uvedeny na karlovarském festivalu, přichází Šimon Holý s mezinárodní koprodukcí Chica Checa. Do centra opět staví ženu, kterou je tentokrát ovdovělá vesnická pošťačka Zdena (Pavla Tomicová), jež se snaží splnit poslední přání své chřadnoucí matky. Série nečekaných událostí ji sblíží se synem Lukášem (Jan Cina) a probudí v ní touhu po jiném životě. Holý znovu potvrzuje svůj pozorovatelský talent i schopnost komplexně vykreslit vnitřní svár svých postav, zatímco Tomicové dává velkorysý prostor naplno projevit její dramatický talent.
Horská chata v Severních Alpách a tři ženy, které ji v různých obdobích spravují. Příroda rozkvétá, plodí a poté znovu zapadá sněhem, turisté přicházejí a odcházejí a Anne, Hélène a Suzanne tak naslouchají příběhům, sledují proměny a čelí absolutní samotě… Belgicko-francouzský debut režisérky Manon Coubia reflektuje její vlastní zkušenost z horské chaty, bezprostředně sleduje přirozený život vysoko v horách a zároveň převypravuje fragment fikčního příběhu. Na filmovém materiálu a v přirozeném světle pak vyniká poetičnost pomíjivosti a film umožňuje divákovi okusit meditativní klid i dechberoucí scenerie evropských velehor.
Jaké to je, vrátit se do rodné země, ale nevrátit se domů? Píše se rok 1949 a Thomas Mann v doprovodu své dcery Eriky přijíždí po dlouhých šestnácti letech do Německa, aby zde převzal dvě ocenění, jedno ve Frankfurtu kontrolovaném Američany, druhé ve Výmaru, jemuž naopak dominují Sověti. Uprostřed cesty dvojici zasáhne zpráva o nenadálé rodinné tragédii. Rafinovaně vrstvený, režijně odzbrojující film lze číst jako myšlenkově plodnou sondu do poválečné společnosti, intimní rodinné drama, roadmovie meandrující mezi mýty a skutečností i jako překvapivě aktuální film o roli intelektuála v čase změny. V hlavních rolích excelují Hanns Zischler, Sandra Hüller i oko kameramana Łukasze Żala.
Smutek je zvláštní droga. Dostává se pod kůži, přežívá v srdečních komorách, deformuje realitu. Jak se vyrovnat s nenadálou tragédií a s otázkami, které přetrvávají i rok poté? Matka, dcera a mladý kluk přemítají nejprve každý sám, později ale všichni společně vyrážejí na daleké Tenerife, kde se zhmotňují pocity viny, možnost odpuštění i tajuplné výjevy minulosti. Nejlepší film letošní canneské soutěže Un Certain Regard pohání tiše podmanivá energie, autentické emoce a dechberoucí momenty, kdy se z filmového řemesla stává sakrální magie. Napořád vrhá paprsky světla hluboko do stínů lidské duše a stává se filmovým ekvivalentem slunce, které nezapadá.
Strhující Anna Ferzetti (prezidentova dcera Dorotea ze Sorrentinovy Milosti) vdechla život energické profesorce angličtiny, která na střední škole na okraji Říma zvaném Rebibbia přebírá třídu nepřizpůsobivých studentů. Alespoň za takové je považuje pedagogický sbor, jemuž je „professoressa“ díky přirozené autoritě a schopnosti navázat komunikaci s potížisty okamžitě podezřelá. Důmyslné propojení energií prodchnutých skupinových scén s okamžiky melancholické intimity se opírá o sugestivní režijní pojetí založené na schopnosti přirozeně proniknout pod „ochranné zbarvení“ těch, kteří teprve poznávají svět.
Osobitý filmař Zdeněk Tyc přichází s příběhem otce a syna, kteří mají společné snad jen křestní jméno Richard a panelákový byt v Adamově. Hřmotný dobromyslný třicátník z fabriky poslouchá metal a přítelkyni si do života pouští jen částečně. Subtilní učitel na penzi, který jej po odchodu matky vychoval sám, je ztělesněním něhy a pochopení. Jejich poklidně sdílenou realitu, v níž je místo pro hardcorové uskupení Našrot i Bergmanovy Šepoty a výkřiky, však jednoho dne naruší náhlá smrt matky, která žila opodál. Ríša se vydává na svéráznou iniciační cestu lemovanou roztodivnými setkáními a okamžiky nečekaného prozření. Do existenciálních témat se Tyc pouští střemhlav a za spolehlivé podpory výtečně vybraných herců v čele s Tomášem Vravníkem a Vladimírem Javorským.
Padesátnice Gabrielle je uznávanou lékařkou a vedoucí svého oddělení. Svůj život zasvětila kariéře, a na manželství i na péči o matku trpící demencí jí tak nezbývá čas. Když se v nemocnici objeví mladá spisovatelka hledající inspiraci pro svou novou knihu, začne se pečlivě vystavěná rovnováha jejího světa pozvolna narušovat. Režisérka Charline Bourgeois-Tacquet začala o filmu přemýšlet po smrti své matky, která v roce 2017 podlehla rakovině. Místo příběhu o nemoci se však rozhodla zaměřit na ženu podobného věku, která je zdánlivě nezlomná a schopná nést na svých bedrech veškerou tíhu odpovědnosti. Citlivý portrét Gabrielle tak zkoumá hranice mezi profesním úspěchem, péčí o druhé a potřebou blízkosti.
Co je nového na letošním jubilejním ročníku?
Den první – pátek 3. 7. 2026.
Sledujte 60. KVIFF online. Živá vysílání z červeného koberce, debaty s tvůrci, setkání s hvězdami i pohled do zákulisí festivalu. Jsme u všeho a vy můžete být taky.
Oficiálním neziskovým partnerem 60. ročníku MFF Karlovy Vary je Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, která působí již 29 let v oblasti kultury, vzdělávání, zdravotnictví a sociální pomoci. Letos připomíná odkaz Václava Havla.
Kdybychom se zeptali desetiletého Noela, jaké je jeho největší přání, asi by odpověděl, že by si přál být víc jako jeho sestra. Jenže on je kluk, a tomu jsou určité výdobytky dívčího světa zapovězeny. Zdánlivě všední návštěva kadeřnictví se ale stává tou pověstnou poslední kapkou, kvůli které Noelův pohár trpělivosti přeteče. Subtilní snímek Moje sestra je citlivým pohledem do dětské duše, která je vystavena nespravedlnosti, jež je způsobena nepochopením a zbytečně rigidními společenskými pravidly.
Sedmnáctiletý Nikola tráví své letní prázdniny bezcílným poflakováním se svými přáteli. Zdánlivě bezstarostný teenager s sebou však nese tíhu zodpovědnosti a péče o svoji vlastní matku, která trpí depresí. V rámci party se snaží předstírat nadhled a sebejistotu, situace doma se ale zhoršuje. Napětí mezi Nikolovým vnějším světem a jeho soukromou realitou se postupně stává neudržitelným. V této situaci nachází útočiště u Kláry, která mu poskytuje prostor pro klid a zranitelnost. Křehký film o dospívání na předměstí Lublaně nabízí intimní blízkost zahalenou do letní estetiky.
Tři dekády po konci chorvatské války za nezávislost se Luka, považovaný za ztraceného, vrací bez známek stárnutí a válečných zranění za svou zestárlou matkou. Vřelost dlouho očekávaného znovushledání se však tříští v uvědomění, že náhlost synova návratu je až příliš neuvěřitelná. Nostalgicky laděný snímek Země lehká naslouchá ozvukům hlubokých společenských jizev, které nechává rezonovat v něžném prostoru rámovaném hřejivou patinou 16mm filmové suroviny. Intimní příběh inspirovaný zmizením režisérova strýce ohledává zkušenost tisíců rodin, pro něž válka nikdy skutečně neskončila.
Během mlhavého rána brzkého jara Martynas vyzvedává svého otce z psychiatrické léčebny. Cestou za prarodiči žijícími na litevském maloměstě míjí povědomý, podivně tvarovaný kopec – jako by to byla věčnost, co si na něm všichni společně hráli. Snímek s poetickým názvem Za kopcem ve tvaru Napoleonova klobouku je svíravým portrétem jednoho pomíjivého dne a odloučené rodiny, která je nucena čelit tomu, co po dlouhá léta zůstávalo stranou. S příchodem jara a dlouho očekávaným shledáním se však v otci probouzí naděje, že tentokrát se může něco v křehkém rodinném poutu změnit.
Rapová pohádka režisérky Marie Lukáčové představuje nekonvenční zpracování tradičního žánru. Prince na bílém koni zde nenajdeme, hlavní hrdinka Jasna se před nepřejícím vládcem Volkem zvládne ochránit sama. Když ji Volk vyšle na cestu, ze které se už nemá vrátit, Jasna s malou pomocí jeho lest zavčas odhalí, obstojí ve zkoušce se svým strachem a nakonec svého utlačovatele přemůže. Pohádka o třech dějstvích propojuje ekologické a feministické perspektivy a vizuálně kombinuje zašedlou estetiku podzimního lesa s originálním využitím 2D a 3D animace. Jako v každé správné pohádce, i zde dopadne vše dobře.
Že lhát se nevyplácí, je všeobecně známý fakt. Ale lhát malému synovci, to je ještě mnohem větší risk. A Candela, žena ve středním věku, se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Jak jen vybruslit ze situace, že chlapci přejela psa, a zároveň mu nezkazit narozeniny? Možná, ale opravdu jen možná psi neumírají, ale pouze se jednou za čas vydají vykonat pouť k psímu posvátnému stromu. Už ani pes neštěkne je černá, místy absurdní komedie o rodinných poutech, o milosrdných lžích, o tom, že i špatné věci mohou někdy vést k těm dobrým.
Mladá žena Irina se odvážila doufat, že by mohla u své babičky najít útočiště poté, co společně s dcerou odešla z toxického vztahu, ale opak je pravda. Babička má naprosto jiné představy o tom, jak by Irinin život měl vypadat, a k tomu ještě začíná opravdu pořádná letní bouřka, která s sebou nese tíseň a temnotu. Zručné využití prvků hororu dává vystoupit klaustrofobní atmosféře domu, kde se setkává strach a láska s nadějí a porozuměním. Absolventský snímek finské režisérky Helmi Donner oslavil svou světovou premiéru na festivalu v Cannes v sekci La Cinéf, věnované studentské tvorbě.
Dvojportrét jednoho vztahu, do kterého zasáhne tranzice jednoho z partnerů. Filmař Ollie se rozhodne proces, kterým prochází, dokumentovat skrze pocity své partnerky Sterre, jenže čím víc se snaží zorientovat v jejích pocitech, tím víc se ztrácí v těch svých. Film tedy přichází o své předem naplánované obrysy a je třeba jej postavit celý znovu v průběhu natáčení, a to nejen pomocí jazyka filmového, ale i toho literárního, kterým vládne spisovatelka Sterre. Okouzlující hra s vyprávěním, která si klade otázku, jak moc známe toho, o kom si myslíme, že je nám nejblíže.
Annette cestuje se svým adoptivním synem Joelem do Jižní Koreje, aby se seznámila s jeho biologickou matkou. Dlouho očekávané setkání je však zahaleno do mlhy jazykové bariéry a potlačených emocí. Stydlivou atmosféru přitom dokreslují ambientní zvuky tradiční restaurace, cinkání příborů a korejská variace na skladbu Clair de lune. Půlměsíc je křehkou sondou do roztříštěné identity adoptovaného Joela, ale také citlivým portrétem žen, které navzdory rozdílnému kulturnímu zázemí spojují podobné nejistoty a mateřská láska.
Ángela a Héctor čekají své první dítě. Ángela je neslyšící a lékaři nedokážou předpovědět, zda bude dítě slyšet. Společně se snaží připravit na rodičovství i nejistou budoucnost, ale už samotný porod odhalí bariéry, kterým musí Ángela čelit.
Osamělá teenagerka Mia propadne vzrušení z vyvolávání duchů pomocí záhadné keramické ruky. Když se však objeví duše, která tvrdí, že je její zesnulá matka, rozpoutá tím řádění nadpřirozených sil a snaží se rozhodnout, komu může věřit: živým, nebo mrtvým.