Vrchní, prchni

„Je vůbec možné vymyslet pro jeden film tolik gagů a nápadů?" ptá se na internetu pisatel jednoho z nadšených komentářů k filmu Vrchní, prchni. Autorské duo Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák svými snímky nikdy nezklamalo. Odměnou jim je to, že málem při každé sešlosti přátel se dodnes všichni předhánějí v citacích „hlášek" a připomínkách nejvtipnějších scén z kteréhokoliv z nich. Děsivé vrzání na housle v nóbl restauraci, čím dál odvážnější zlodějské triky, bujná erotická představivost hlavního hrdiny nebo jeho natvrdlý soused Pařízek, opečovávající svou žlutou škodovku… Jenže knihkupec Dalibor Vrána je také bývalý talentovaný student, který to nikam nedotáhl a má oprávněný pocit, že ne jenom vlastní vinou. Jako by byl životem trochu podveden a bral si, co mu mělo patřit. Příležitost z něho udělá zloděje, ale kdo by nechtěl poopravit svůj životaběh a trochu si přilepšit? Vedle chytrého humoru je v této tragikomedii i dost místa pro posmutnělé povzdechnutí nad vynalézavým podvodníčkem, vzbuzujícím mnohem více sympatií než pohoršení.